Známky nám o učení dětí něco napoví, ale zdaleka neřeknou všechno.
Neprozradí, kolik úsilí dítě stálo, než něco pochopilo, co se mu konečně podařilo nebo z čeho má samo radost.
A právě na to se letos ve škole více zaměřujeme.
Děti jsme samozřejmě hodnotili průběžně již dříve. Jejich celkové pokroky jsme však společně shrnovali jednou za čtvrtletí. Letos jsme udělali další krok – prostřednictvím deníku Hodnocení a sebehodnocení žáka.
Každý měsíc začínáme seznámením s cíli v jednotlivých předmětech a na jeho konci se společně ohlížíme, co už zvládáme, co nám ještě dělá potíže a v čem jsme se posunuli. Zaznamenáváme si také, co se nám povedlo, co nás potěšilo a co si z uplynulého měsíce chceme odnést.
Starší děti si vytvářejí mapy pokroku, mladší se učí hodnotit přiměřeně svému věku. Svůj pohled přidávají také rodiče.
A jak to jde nám? Je s tím práce a je to časově daleko náročnější, než jsme byli zvyklí. Připravit cíle, společně se k nim vracet, vést děti k přemýšlení o vlastní práci a dát prostor každému z nich vyžaduje čas i trpělivost. Stále hledáme, co funguje nejlépe, a učíme se společně s dětmi.
Věříme ale, že právě tento čas má smysl. Že děti postupně získávají nejen lepší přehled o tom, co umí, ale také větší jistotu, samostatnost a chuť posouvat se dál.
Protože každý pokrok stojí za povšimnutí. I ten, který se do známky nevejde.








