V těchto dnech u nás výuka opravdu žije venku.
Školní zahrada i venkovní učebna se během celého dopoledne proměňují v místo, kde probíhá úplně všechno – učení, tvoření, hry, odpočinek i společná setkávání.
A je moc fajn sledovat, jak se zde někdy přirozeně potkávají i všechny ročníky najednou. Někdo počítá pod stromem, jiný čte na dece, další právě něco měří, zapisuje nebo diskutuje nad úkolem. Každý si tu najde svůj prostor… a místa je tu vždy dost pro všechny.
A možná právě v tomhle je kouzlo a velká výhoda malotřídní školy. Děti se přirozeně potkávají napříč ročníky, učí se být spolu, ale zároveň vedle sebe navzájem fungovat, respektovat svůj prostor, spolupracovat i pomáhat mladším či starším. Ne všechno musí být přesně oddělené podle tříd a zvonění – někdy je největším přínosem právě společně sdílený čas a prostor. 
Jsme vděční, že takové prostředí můžeme dětem nabídnout a že naše zahrada i venkovní učebna opravdu žijí, protože toto jsou třeba právě ty chvíle, na které jednou budou děti vzpomínat nejvíc.