U nás ve škole se snažíme, aby učení nezůstávalo jen v sešitech, ale aby děti zažívaly, k čemu jim nové znalosti opravdu jsou.
Druháci se v posledních týdnech učili psát vlastní jména a adresu. A protože nejlepší učení je to, které si můžeme vyzkoušet doopravdy, rozhodli jsme se, že z toho uděláme opravdovou zkušenost z běžného života.
Nejprve jsme si společně ujasnili, jak správně napsat adresu, co všechno na ní nesmí chybět a proč je důležité, aby byla napsaná čitelně. Pak přišla ta příjemnější část – výběr pohlednice. Každý si vybral takovou, která se mu líbila, a zároveň jsme přemýšleli nad tím, komu bychom chtěli udělat radost. Babičce? Dědečkovi? Kamarádovi?
Když bylo jasno, přišlo na řadu psaní adresy „naostro“. A protože přání na pohlednici je něco osobního, nechali jsme jeho podobu zcela v režii každého malého pisatele. Vznikly krásné a upřímné vzkazy plné radosti.
S hotovými pohlednicemi jsme pak vyrazili na naši místní poštu. Tam si děti samy zakoupily známku a dozvěděly se také spoustu zajímavostí od poštovní úřednice, která jim ochotně vysvětlila, jak funguje cesta dopisu nebo pohlednice.
A pak přišel ten nejnapínavější moment – najít poštovní schránku a pohlednice opravdu odeslat.
Teď už jen čekáme, až naše pohlednice dorazí do svých schránek a udělají radost těm, kterým byly s velkou péčí napsány.
